photo by Naomi August @ Unsplash
Někdy nám osud předkládá hodně těžké zkoušky. Člověka něco „sejme“, před očima má temno. Motá se na jednom místě a ne a ne z toho bludného kruhu ven. V takové chvíli je těžké udržet si pozitivní přístup. I já v takových okamžicích zapomínám všechno, co vím o tom, jak z podobných labyrintů ven. Proto jsem si pro sebe vytvořila manuál s několika tipy. Ráda se o ně s tebou podělím. Tady je 10 věcí, které mi fungují, když zažívám krušné chvilky.
1. JE TO TAK, JAK TO JE
Přijetí situace tady a teď. Tolikrát jsem se přistihla, jak se topím v emocích, nechci uvěřit, že někdo skutečně udělal to či ono, doufám, že se chytne za hlavu, omluví se, vezme to zpět atd. Ať už se to stane nebo ne, pro mě je v danou chvíli důležité přijmout, že teď je to prostě takhle. Krok k přijetí může přinést i následující pomůcka: nehodnotit. Je to vážně úleva, když člověk pošle k šípku svého vnitřního rádce, kritika i soudce. Je to tak, jak to je. Tečka.
2. TO NE TY, TO JÁ
Soustřeď se na sebe a svoje pocity. Zkus chvíli nevnímat, co ti říkají ostatní, nebo co si myslíš, že se děje na druhé straně barikády. Teď jde hlavně o tebe a tvoje prožívání. Co cítíš? Co je za tím? Proč tě právě tohle tolik rozhodilo?
3. TIME OUT
Nejen týmoví sportovci, ale i ty máš právo na chvíli stopnout hru. V náročné nebo konfliktní situaci na chvíli poodstoupit stranou, prodýchat to, podívat se na to z jiné perspektivy a dát si čas reagovat. Tohle se mi hodně osvědčilo. Jsem-li zaplavená silnými emocemi, nedokážu argumentovat, postavit se za sebe, anebo reaguju z módu ublíženosti. Když si dám čas nechat si to sednout, uklidnit se, obvykle vidím řadu jiných souvislostí. Pomáhá mi to vrátit se do svého středu a reagovat z pozice většího nadhledu, klidu a vnitřní síly.
4. EMOCE Z HRNCE VEN!
Jestli to v tobě vře, upusť páru. Zapomeň na to, že „hodný holky se nevztekaj“ nebo že „chlapi nebrečej“ a podobné bludy. Žádná emoce není špatná. Jde jen o to najít způsob jejího ventilování, který nikomu neubližuje – ani tobě. Takže pěkně ven s tím! Ne náhodou si jsou slova emoce a nemoce tak podobná! V obou jde o moc. Buď ji mám sám/sama nad sebou tím, že si dovoluju emoce pouštět, odžívat a integrovat, nebo nade mnou má moc nemoc a ukazuje mi, kde je třeba něco v mém prožívání poléčit. Jako fajn ventil emocí může sloužit tanec, třes, zpěv, křik, ale třeba i klepání koberců…
5. POHYB, DECH, ZVUK
Tři základní principy, kterými se hýbe energie. I moderní medicína a psychoterapie jich dnes už poměrně běžně využívá. Thom Hartmann napsal knihu I blues se dá rozchodit (Walking the Blues Away). Zabývá se v ní vyrovnáváním se s těžkými životními událostmi, traumaty. Specifický druh chůze a běh rytmicky stimulují pravou a levou hemisféru, a tím urychlují léčebné procesy duše. Hojně se tato metoda využívá i u vážných duševních onemocnění nebo při terapii s válečnými veterány. Majitelé psů, kteří své čtyřnohé kamarády denně venčí, údajně míň trpí psychickými potížemi. Obzvlášť pokud člověk žije ve městě, krátká každodenní procházka na čerstvém vzduchu by měla být součástí duševní hygieny a prevence.
6. BUĎ CELÝ TÝDEN VE STŘEDU
Nech si po probuzení zavřené oči. Chvíli jen tak volně dýchej a pozoruj svůj dech. Vědomím se přenes do svého středu. V duchu si z tohohle místa několikrát řekni: „Jsem v bezpečí. Je o mne postaráno.“ Nech si ten pocit prostoupit celým svým tělem. Ať už je tvoje situace jakákoli, dovol si zvědomit si vděčnost za to, co máš. Já každý den děkuju za svoje krásné zdravé tělo, lásku a podporu rodiny a přátel, bydlení na úžasném místě blízko přírody, svoji pejsku, jídlo a vodu… Čím hůř se cítím, tím víc věcí k vděčnosti hledám. Dřív jsem to brávala jako samozřejmost. Teď si uvědomuju, že patřím ke skutečně malému zlomku lidí na naší planetě s těmito výsadami. A to není málo! Vděčnost krásně zvedá vibrace. Je jako míza, která vyživí a pomáhá znovu najít radost a sílu.
7. PIDI CÍLE
Když nejde o chvilkové škobrtnutí, ale o krizi těžšího kalibru, je potřeba si dovolit toho od sebe moc nechtít a chválit se za každý malý počin. Malý krůček, pochválit se, pak další… Jako když se malé dítě učí chodit. Dnes si třeba dám za úkol, že zvládnu umýt nádobí a dojdu na nákup. Když se člověk vzpamatovává třeba ze ztráty životního partnera, i tohle může být výkon hodný laskavé pochvaly. Další den zase zvládnu o maličký kousek víc…
8. OPEČUJ SE
Honza Volf říká: „Dělej si to hezký, ať to nemáš těžký.“ Platí to i obráceně: „Zvlášť když to máš těžký, dělej si to hezký!“ Dojít si na masáž, dát si dobré jídlo, udělat si něčím radost, rozmazlit se… Tohle by nemělo být jen odměnou, když se nám něco podaří. Právě ve chvílích, kdy se cítíme pod psa, tu laskavou péči potřebujeme nejvíc! Dobít baterky, dopřát si čas na zahojení utržených ran, abychom mohli nabrat sílu a zase brzy roztáhnout křídla a letět. Když máš pocit, že na takový luxus nemáš čas nebo peníze, dovol si aspoň malá zastavení v přítomnosti a vychutnání si nějaké malé radosti. Třeba šálek lahodného čaje s výhledem na dovádění ptáků u krmítka za oknem dokáže divy!
9. PŘESMĚRUJ POZORNOST
Muži mají tendenci v krizových situacích pivotovat svou pozornost z problému na řešení. Určitě není třeba se v emočním bahýnku plácat moc dlouho a zaměřit pozornost na řešení je velmi účinné. Nás ženy tenhle přístup často vytáčí, protože prostě nejdřív potřebujeme vyventilovat a zpracovat svoje emoce. Až pak můžeme něco řešit. Taky pomáhá zaměřit pozornost z toho, jak se cítím, na to, jak se chci namísto toho cítit. Není to „žádnej sluníčkářskej úhybnej manévr“. Je to jako když mám zlomenou nohu a představuju si, jak mi krásně srůstá. Buď lze jít cestou vizualizace, anebo/a si pomoct navozením libých pocitů skrz nějakou příjemnou činnost (tanec, sex, kreativita…). Hladina stresových hormonů (adrenalin, kortizol) klesne, začnou se vyplavovat hormony štěstí (endorfiny, oxytocyn). Když se budu cítit líp, načerpám sílu, víru a třeba mi přijde i nějaké skvělé řešení!
10. POŽÁDEJ O POMOC
Máš-li pocit, že je něco nad tvé síly, neboj se si říct o pomoc. Znakem skutečné síly je právě schopnost přiznat zranitelnost. Někdy pomůže sdílení se spřízněnou duší. Někdy je fajn vyhledat odborníka, průvodce, který ti na chvíli posvítí na cestu, vezme tě za ruku a pomůže ti projít etapou, kdy se cítíš ztraceně a nevíš si rady. Pokud se zrovna teď v takové fázi nacházíš a pomocná ruka by ti přišla vhod, tak se mi klidně ozvi. Provedla jsem temnými zákoutími už řadu lidí a vždycky mám velikou radost, když pak kráčejí sebejistě sami a sdílejí se mnou, jak se jim žije se znovunalezenou vnitřní sílou a vírou.
Nakonec, krize je často vlastně katarzí, přes životní bouřky se naše duše učí a jak říká jedno moudro, bez bláta lotos nevyroste. Tak nám všem přeju, ať i v těch bouřlivých dnech dokážeme kráčet se vztyčenou hlavou a z toho bláta zase vždycky vstát.
Co funguje v těžkých chvílích tobě? Poděl se o svoje tipy. Moc se těším na sdílení.
Marty x