Pro někoho značí příchod jara první ranní kosí koncert, pro někoho první kvítky sněženek a krokusů. Mně vždy kolem dvacátého března ohlašuje příchod jara invaze mravenců. Co by poslíčky jara je pochopitelně radostně vítám. Poté, co je jarní depeše doručena a mravenci dle mého názoru svůj účel splnili, začnu jim mávat na rozloučenou. Na tuto diplomatickou výzvu k odchodu mravenci obvykle z neznámého důvodu nereagují. Přikročím tedy k ručnímu eskortu, ucpávání všech možných mravenčích vchodů a východů, sypání hřebíčku, skořice a pepře na můj okenní parapet. Nakonec se většinou vždycky nějak domluvíme. Letos nicméně psychologický nátlak mravenčí kolonie poněkud přitvrdil. Začali mi totiž vyhrožovat, že neodejdou, dokud jim nedám na cestu rostlinku aloe, aby měli čím nakrmit svá mravenčí miminka. V rámci dobrých sousedských vztahů jsem nakonec, byť nerada, souhlasila. Tak jen doufám, že drží své čestné mravenčí slovo.